Zdraví psů

Část 2. Epilepsie převážně vážně.

Milí čtenáři, přiznávám, že tento článek jsem měla dlouho napsaný a stale jsem cítila, že nezní tak optimisticky, jak jsem si ho představovala. Cílem jeho zveřejnění je dodat vám naději a optimismus, ukázat, že i pes se zdravotními problémy vám může přinést spoustu radosti a být vám plnohodnotným psím přítelem.

V předcházející části jsem stručně popsala cestu, jakou jsem se ubírala s Albertem ve snaze najít ten správný způsob řešení jeho zdravotních problémů. S odstupem času mohu konstatovat, že v jeho případě je to hledání možná na celý život. Každý nový poznatek mne posune dál a Albertovi nějak pomůže. Pročetla jsem spoustu internetových stránek, hledala jsem i tu sebemenší zmínku o použití bylin k léčbě epilepsie a regeneraci jater. S těmi játry je to jednodušší, existuje mnoho bylinek, které mají schopnost obnovit jaterní buňky a čistit játra.

S epilepsií je to složitější. Co nás na epilepsii nejvíce děsí, jsou záchvaty typu Grand mall. Hlavní věc je vždy zjistit, zda se jedná o idiopatickou epilepsii, či zda je příčinou záchvatových projevů špatná funkce některého orgánu, virová infekce, úraz, paraziti a tak dále. Těch příčin může byt celá řada. Hodně vám napoví veterinární vyšetření. Pokud veterinář odhalí skutečnou příčinu záchvatů a bude ji možné odstranit, epileptické záchvaty odezní.

Vraťme se na úplný začátek. Co je vlastně příčinou zmenšení jater, je to v Albertově případě vrozená vada nebo zásah něčeho toxického? Když měl Albert asi půl roku, pustili jsme ho volně na pole, kde našel a pozřel sáček s plesnivou svačinou. Ač obvykle na zavolání přiběhl, tentokrát se ukázala má nedůslednost ve výchově ve své plné nahotě. V bezpečné vzdálenosti ode mne tu lákavou „dobrotu“ zhltnul, aniž tušil, že si tím zadělal na pořádný problém.  Ani já jsem tenkrát  ještě nevěděla, že plíseň je pro játra natolik toxická, že dokáže zastavit jejich vývin a trvá rok i déle, než se játra zregenerují. Kdybych mu podávala ihned přípravky pro regeneraci, nemuselo to tak dopadnout. Ale to je to „kdyby“a nemá cenu se k tomu vracet. A taky je tady možnost, že se u něj zkombinovalo několik faktorů najednou. Dodnes není jasné, zda epileptické záchvaty jsou u něj následkem zmenšených jater či se u něj zkombinovala idiopatická epilepsie s jaterními problémy.

Pro trpělivé čtenáře, kteří došli až k těmto řádkům, bych tedy své poznatky shrnula asi takto:

Pokud má pes problém s játry a epileptické záchvaty, můžeme zvolit  granule či sestavit  jídelníček pro svého psa tak, abychom projevy nemoci eliminovali. Poraďte se s veterinářem, zkoušejte a všímejte si, kdy dochází k záchvatům, může to být vzrušení, stres, náhlé vyrušení ze spánku, některé potraviny. Pokud má pes jen několik záchvatů do roka, veterinář vašemu psovi léky možná ani nenasadí. V případě jaterních problémů jsou barbituráty nevhodné, neboť se odbourávají v játrech a ještě více je zatěžují. V takových případech se u psů většinou používá medikace bromidem draselným. V knize Domácí lékař pro humánní medicínu jsem našla rovněž radu, že u osob, trpících epilepsií, je důležité pravidelné vyprazdňování. Určitě to platí rovněž pro psy. Rozumím tomu tak, že je žádoucí odpadní látky pravidelně dostávat pryč z těla. Dle našeho Alberta mám ověřeno, že časté a dostatečně dlouhé venčení je nezbytné. Pokud je pes navíc zavřený v bytě a nemůže si vyběhnout ven udělat potřebu (což byl po jistou dobu i Albertův případ), může trpět stresem a ten může rovněž vyvolat záchvat.

Ohledně krmení mám několik poznatků: Co se bílkovin týče, ty jsou složité na trávení, při trávicím procesu vznikají jako vedlejší produkty metabolity, které se při nedostatečné funkci jater dostávají ve zvýšené míře do krve, s krví přicházejí do mozku, dráždí mozek a epileptická ložiska a mohou být příčinou záchvatu. Základní doporučení tedy zní : podávat v krmivu méně tuků a kvalitní lehce stravitelné bílkoviny. Dočetla jsem se, že doporučené zastoupení bílkovin v krmné dávce má činit max. 20%. Momentálně sílí trend, podporovaný logickými argumenty, krmit přirozenou stravou. Je na majiteli, zda zvolí veterinární dietní granule či bude psovi stravu doma připravovat. Již několik známých mi potvrdilo, že po změně krmení na tzv. živou stravu se jejich psi vyléčili z různých zdravotních problémů. I to může být  ta správná cesta. Vyzkoušela jsem i krmivo s hmyzím proteinem. V Albertově případě bylo vhodné a bylo přínosem.

Ráda bych  zde uvedla své osobní zkušenosti, co se přímo záchvatů týče. Radím: zachovejte klid. Vím, že se to snadno řekne, ale panika vám ani psovi nepomůže. Při velkém (grand mall) záchvatu dejte, prosím, pozor, ať si váš pes při plavacích pohybech neublíží, toto nebezpečí vzrůstá zvláště u velkých psů , mlátí tlapami do všeho, co je v dosahu a můžou si vážně ublížit, pozor na to, aby na sebe pes něco neshodil či vás nechtěně neporanil. Buďte připraveni na to, že mu povolí svěrače.   Osvědčilo se mi ochlazování během déle trvajícího záchvatu ( je dobré mít v mrazáku pár PET lahví s ledem, které jsem položila vedle něj, zabalené do utěrky).  Je třeba brát v úvahu nebezpečí, že může u psa dojít k přehřátí organismu. Dělám to jako prevenci. Doporučuje se měřit psovi teplota. Pokud vzroste nad 39 stupňů, je radno volat veterináři.  Pokud záchvat trvá déle jak 5-10 minut, aplikuji do konečníku tubu Dithiadenu (předepíše veterinář, při vytahování z konečníku je důležité mít tubu zmáčknutou, jinak obsah vsajete zpět do tuby). Pokud ani pak záchvat neustává, aplikuji zhruba po 15-ti minutách další tubu.  Vždy se o způsobu a četnosti aplikace poraďte s veterinářem! Když záchvat odezní a pes se přestane zmítat, nastávají různé situace. Albert většinou začne hlasitě dýchat s vyplazeným jazykem, po chvilce vstane a začne chodit sem-tam. Při tom obvykle hodně sliní. Ze začátku nevnímá nic kolem sebe, většinou se „zapíchne“ někam do rohu. Jelikož není agresivní, tak ho v té době naviguji zpět do prostoru. Jakmile se vzpamatuje a reaguje na můj hlas, nachystám mu vodu s hroznovým cukrem.

Po prvních záchvatech na nás Albert vrčel, v tom případě jsme ustoupili a schovali se za dveře a odsud jsme jej pozorovali a čekali, až se úplně vrátí k sobě. Při hledání na internetu jsem narazila na příběhy jiných lidí, jejichž psi bezprostředně po záchvatu vybíhali proti zdi (pozor v bytech také na radiátory, zde už je na majiteli, jak si poradí, můžou se hodit staré matrace, kartony na radiátorech a pod.). Když se pes zklidní, podáme mu vodu s hroznovým cukrem. Raději po dávkách, aby se nepřepil. O něco později mu nabídneme potravu. Záchvat je vysilující a pes potřebuje doplnit energii (proto ten hroznový cukr).

Popravdě, první roky jsem se bála záchvatů samotných. Pohled na psa, zmítajícího se v křečích, není nic příjemného. Postupně jsem se tohoto strachu zbavila a teď si jen přeji, aby záchvat brzy odezněl a Albert byl v pořádku. V poslední době jsem nabyla dojmu, že Dithiaden už tolik nezabírá. Počátkem ledna měl Albert dlouhý záchvat, zdálo se, že ani druhá tuba mu nepřináší úlevu. Pořád se setrvačností pohyboval zadníma nohama a  vypadal vyčerpaně. Ne a ne začít normálně dýchat. Na chvíli mne přemohl pocit strachu, že to sama nezvládnu  a popadla jsem mobil.  A tu jsem si vzpomněla na radu a zážitek mé přítelkyně Ediny, která už nějakou dobu používá esenciální oleje terapeutické kvality. A jelikož jsem si olejíčky před Vánocemi objednala, měla jsem ten poklad doma. Vzala jsem jednu speciální lahvičku a nakapala jsem Albertovi na každou tlapku 4 kapky. Možná to zní neuvěřitelně, ale do minuty – ano, čtete dobře –do minuty začal Albert dýchat s vyplazeným jazykem, začal se vzpamatovávat a já už věděla, že máme vyhráno. Od těch dob jsem aplikovala již několikrát pouze oleje, nechala jsem mu je i čichat, záchvat byl mnohem kratší, stejně tak rekonvalescence.

Zde je namístě podotknout, že všechna výše uvedená doporučení a postřehy čerpají z mé vlastní zkušenosti a rad, které jsem našla na internetu a pak je aplikovala v praxi. Neberte, prosím, tyto řádky jako nějaký  návod, jak krmit či jak zacházet se psem se zmenšenými játry a epilepsií. Budu samozřejmě ráda, když bude tento článek pro vás motivací, která Vám může pomoci zorientovat se v problému a najít vlastní cestu, jak pomoci vašemu psovi. Hlavně neklesejte na mysli. Říká se, že nic není tak hrozné, jak to z počátku vypadá. A vždy platí zásada číslo jedna. Pokud si při záchvatu nevíte rady, volejte veterináři.

Záměrně se tu o záchvatech plně nerozepisuji, bylo by to nadlouho a informací seženete na internetu spoustu, pokud vám nepodá vyčerpávající výklad veterinář. Spousta psů po medikaci nemá záchvaty vůbec. Ještě jednou radím: hlavně zachovejte klid. Psa v době záchvatu nic nebolí, neví o sobě a rady typu: utraťte ho, ať netrpí, nemají logický základ. Pokud svého psa máte rádi, pak ho budete milovat i s jeho zdravotními problémy. Přišel k Vám, aby vás něčemu naučil. Východní filosofie říkají, že na každou nemoc existuje lék. Někdy je to především duše, která potřebuje uzdravit. Tak tu zkušenost neodmítejte. I já se musela něčemu naučit a věřte, jsem ráda, že k nám Albert přišel. Má to svůj důvod, i když ještě přesně nevím, jaký. Dnes je Albert za Duhovým mostem,  jeho odkaz však zůstává stále s námi.

Úplně na závěr mám pro vás takový návrh: pokud máte své vlastní zkušenosti a chcete se o ně podělit, s radostí je uvítám.